Kabinet pro standardizaci ...top-normy.cz Logo Sdružení Českých Spotřebitelů

Slovník termínů a zkratek

Termíny

Přijetí (mezinárodní normy jako regionální nebo národní normy): uveřejnění národního nebo regionálního normativního dokumentu založeného na příslušné mezinárodní normě, nebo schválením mezinárodní normy k přímému používání jako národní normativní dokument, s identifikovanými jakýmikoliv odchylkami od mezinárodní normy (synonymum s „převzetím“: viz ISO/IEC Pokyn 21-1:1995, definice 3.6, a ISO/IEC Pokyn 2: 2004, definice 10.1).

Certifikace: potvrzení vydané třetí stranou (tj. vydání prohlášení), že specifikované požadavky, které se týkají výrobků, procesů, systémů nebo osob byly splněny (přizpůsobeno z ISO/IEC 17000:2005, definice 5.2 a 5.5).

Spotřebitel: jednotlivý člen široké veřejnosti, nakupující nebo používající zboží, majetek nebo služby pro soukromé účely, jak definuje resoluce ISO/COPOLCO 9/1978 (z Prohlášení ISO/IEC o účasti spotřebitelů v normalizační práci).

Zástupce spotřebitelů: určený zástupce spotřebitelské organizace.

Spotřebitelská organizace: nezávislá organizace, která

  • hájí zájmy spotřebitelů před jinými organizacemi a vládami
  • je neziskového charakteru
  • není zapojená do podporování komerčních zájmů, ačkoliv se může zapojit do obchodních činností týkajících se poskytování spotřebitelských informací a propagování její vlastní práce
  • není napojená na jakoukoliv politickou stranu
  • nebo organizace nebo agentura, která je aktivní ve spotřebitelských záležitostech. Taková organizace nebo agentura se může na příklad specializovat na jednu konkrétní spotřebitelskou záležitost jako normy, zákon nebo ochranu spotřebitelů.

(Viz www.iso.org/sr - Dokument N48, Rev.1 – rovněž viz související směrnice).

Posuzování shody: prokázání, že specifikované požadavky týkající se výrobku, procesu, systému, osoby nebo orgánu jsou splněny (Viz ISO/IEC 17000, 2004, definice 2.1).

Ergonomika: používání vědeckých informací týkajících se lidí, jako informací o chování a biologických informací na konstrukci předmětů, systémů a prostředí pro zajištění jejich bezpečného, efektivního a vhodného používání lidmi (přizpůsobeno z definice používané Společností pro ergonomiku (Britská společnost) www.ergonomics.org.uk. (Rovněž viz definice v ISO/IEC Pokynu 71 a ISO 6385).

Harmonizované normy: normy na stejný předmět schválené různými normalizačními orgány, které zajišťují zaměnitelnost výrobků, procesů a služeb nebo vzájemné porozumění zkušebním výsledkům nebo informacím poskytovaným podle těchto norem. (viz ISO/IEC Pokyn 2: 2004, definice 6.1).

POZNÁMKA:

V evropském kontextu „harmonizované normy“ jsou evropské normy vypracované a schválené jednou nebo více evropskými normalizačními organizacemi (CEN, CENELEC a ETSI) podle normalizačního mandátu (nebo instrukce) od Evropské komise. Tyto harmonizované normy často poskytují výrobcům způsoby pro splnění závazných požadavků evropských zákonů (známých jako „Směrnice“).

Harmonizované technické předpisy: technické předpisy na stejný předmět schválené různými orgány, které zajišťují vzájemnou zaměnitelnost výrobků, procesů a služeb nebo vzájemné porozumění zkušebním výsledkům nebo informacím poskytovaným podle těchto technických předpisů. (viz ISO/IEC Pokyn 2:2004, Kapitola 6, POZNÁMKA).

Členský orgán: národní orgán nejvíce reprezentující normalizaci ve své zemi. Pro členství v ISO je přijat pouze jeden takový orgán v každé zemi. Členské orgány jsou oprávněny se účastnit a uplatňovat plná hlasovací práva v kterékoliv technické komisi nebo politickém výboru ISO. Členské orgány mohou používat normy ISO jako základ pro své národní normy (z brožury „Moje práce ISO“).

Nový přístup: právní rámec platný v Evropské unii (EU) od roku 1985, který prostřednictvím technické harmonizace má za cíl podporovat volný pohyb zboží a služeb. Směrnice EU definují „podstatné požadavky“ tj. ochranu zdraví a bezpečnost, které zboží musí splňovat, když je umístěno na trh. Evropské normalizační organizace (CEN, CENELEC, ETSI) definují technické specifikace, které splňují požadavky směrnic EU. Takové specifikace se nazývají „harmonizované normy“ (Přizpůsobeno z popisu na: http://ec.europa.eu/enterprise/newapproach/standardization/harmstds/index_en.html)

Spolupracující organizace: mezinárodní organizace nebo všeobecně-založená regionální organizace, která je zastoupena v jedné z technických komisí ISO na základě reciproční dohody (spojení „A“ v protikladu k „B“ nebo spojení jako pozorovatel). Spolupracující organizace typu „A“ mají právo se účastnit zasedání a připomínkovat návrhy, ale nemohou hlasovat. Systémy spolupráce jsou rovněž možné na úrovni pracovní skupiny (spojení „D“). To pomáhá zajistit široké přijetí konečného výsledku a koordinaci souběžných normalizačních činností (přizpůsobeno ze Směrnic ISO/IEC Část 1 kapitoly 1.17 a informační publikace Moje práce ISO). Stejná uspořádání mohou platit pro spolupráci s výbory pro politiku jako ISO/COPOLCO.

Plenární zasedání (COPOLCO) – generální zasedání shromažďující jmenované zástupce aktivně účastnících se členů výboru z orgánů, které jsou členy ISO.

Produkt: výsledek procesu tj. soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících činností, který přemění vstupy na výstupy, jehož čtyřmi kmenovými kategoriemi jsou služby, software, hardware a zpracovávané materiály (Přizpůsobeno z ISO 9000:2005, definice 3.4.1 a 3.4.2).

Návrh na nový pracovní úkol: návrh na tvorbu normy nebo souboru souvisejících norem v oblasti pokryté existující komisí (jako technickou komisí) organizace, které je návrh podán. (Směrnice ISO/IEC, Část 1, Postupy technické práce, Šesté vydání 2008, Příloha C, kapitola C.2.3).

Uznávaný orgán: právní nebo administrativní útvar, který má specifické úkoly a složení s uznaným oprávněním vydávat normy. POZNÁMKA (přizpůsobeno z ISO 17000 a ISO/IEC Pokynu 2 pro definice slov „uznávání“ a „orgán“).

Služba: výsledek nejméně jedné činnosti nutně provedené na rozhraní mezi dodavatelem a zákazníkem, která je obvykle nehmotná (viz ISO 9000:2005, definice 3.4.2, Poznámka 2)

Sociální zabezpečení: ochrana společnosti před krizemi a reakce na krize způsobené úmyslnými a neúmyslnými činy lidí, přírodními nebezpečími a technickými poruchami (z ISO 22300, pracovní návrh, definice 5.1.31) .

Specifikace: mezní úchylky, mezní hodnoty a ostatní definující charakteristiky materiálů, výrobků, služeb, procesů, systémů nebo osob, obsažené v ustanoveních normy.

Zainteresovaná strana: jednotlivec nebo skupina jednotlivců, která může ovlivnit nebo být ovlivněna organizací (z ISO 26000, pracovní návrh 3 (Rev), definice 3.17).

Technická harmonizace: proces harmonizace technických provozních postupů jakéhokoliv druhu, ať na národní, regionální nebo mezinárodní úrovni. Tento proces se zabývá s technickými záležitostmi, je usnadňován normami a je často používán k podpoře politických cílů. Jedním příkladem by byla země, která vydá zákon o závazném splnění požadavků ISO/IEC 14065, Skleníkové plyny – Požadavky na orgány validující nebo ověřující skleníkové plyny pro použití v akreditaci nebo jiných formách uznávání, jako součást jejího cíle celkové politiky ke snížení emisí skleníkových plynů.

Technický předpis: dokument, který stanoví charakteristiky výrobku nebo jejich souvisejících procesů a výrobních metod, včetně použitelných administrativních ustanovení, kterým musí závazně vyhovovat. To může rovněž zahrnovat nebo se výlučně zabývat požadavky na terminologii, symboly, balení, označování nebo na označování štítky, které platí na výrobek, proces nebo výrobní metodu.

(Z ISO/IEC Pokynu 59: 1994, Příloha A)

Třetí strana: osoba nebo orgán, který je nezávislý na organizaci nebo osobě, která poskytuje předmět posuzování shody (přizpůsobeno z ISO/IEC 17000, 2004, definice 2.4).